Rozhovor z Izraele

27. března 2008 v 6:32 | hello_painka |  Interview
g
Reportér: Ahoj.
Wentworth: Shalom (izraelský pozdrav, pozn. překladatele), ahoj.
R: S vaším svolením začneme s krátkou asociační hrou.
W: Jasně, do toho.
R: Prison Break.
W: Michael Scofield.
R: Hollywood.
W: Holy war (svatá válka).
R: Svoboda.
W: Práva.

R: Oddanost.
W: Loajalita.
R: Televize.
W: Plat. (směje se)
R: Než jste se stal hercem, šel jste na Princeton.
W: Ano.
R: Studoval jste anglickou literaturu, pokud se nepletu.
W: Ano.
R: To znamená, že vaše cesta ke slávě nebyla tou, kterou se herci obvykle vydávají. Můžete nám o tom něco říct?
W: Ne, byla to docela bezpečná cesta. Chtěl jsem být hercem už jako dítě, ale byl jsem vychován, abych respektoval vzdělání a úspěch v této oblasti, rodiče chtěli, abych měl nejlepší možné vzdělání, takže se předpokládalo, že půjdu na školu jako je Princeton, a zatímco jsem na Princetonu byl, začal jsem považovat hraní jen za koníček, ne kariéru, ne něco, co bych měl brát moc vážně nebo studovat. Takže chvíli trvalo, než jsem se vrátil zpátky k hraní, které jsem původně měl tak rád, a proto jsem začal pracovat u filmu, ale na druhé straně kamery. Pár let jsem dělal ve vývoji a pak šest let příležitostně pro studia a televizní stanice a získal jsem tak opravdu cenný a myslím i odlišný pohled na filmový průmysl než má většina herců. Zjistil jsem, že práce na filmu vyžaduje spolupráci mnoha lidí. Fakt, že tvoříme televizní seriál pro každý týden, že vezmeme 52 stran scénáře a smrskneme je do osmidenního natáčení, s pomocí 150 až 200 lidí, je zázrak. A do vytvoření Michaela Scofielda vstupuje mnohem více, to co vidíte v průměrné epizodě Prison Break není jen moje práce, ale práce desítek lidí, a myslím, že uvědomovat si to, a držet se toho, je důležité, protože pak jste vděční, uvědomujete si, že je mnoho lidí, kteří vám pomáhají se zlepšovat, že je mnoho lidí, kteří si zaslouží podíl na vašem úspěchu kromě vás samotných.
R: Postava Michaela Scofielda se mi zdá trochu odlišná od ostatních hrdinů v jiných seriálech.
W: Hmm.
R: Souhlasíte?
W: Upřímně bych řekl, že Michael má víc společného s dnešním průměrných televizním hrdinou než si někdo může myslet. Když se podíváte na Lost , 24 nebo The Shield, nebo na řadu dalších amerických seriálů, zjistíte, že hlavní postavy, "ti dobří", mají vlastnosti "těch špatných", nechovají se vždycky dobře, dělají pochybné věci, nebojí se ušpinit si ruce pro dobrou věc. V tom smyslu si myslím, že Michael Scofield se svým způsobem drží tohoto modelu na základě představy toho, co je heroické, nebo spíše toho, co je vnímáno jako heroické.
R: Kolik z těchto charakteristik si myslíte, že pocházejí od vás? Kolik ze scénáře?
W: No, v této chvíli bych řekl, že scénář je spíš jako plán, který mi říká, kterým směrem ta postava musí jít a v rámci tohoto si ji můžu dotvořit jak chci, zařadit trochu humoru nebo lidskosti, které nemusely být v tom scénáři původně napsané. A zásluhou scénáristy si můžu dopisovat, co chci, pokud jde o něco takového. Pokud se rozhodnu upravit si nějakou větu, prostě si ji upravím.
R: Jak ta skutečnost, že nevíte, kam se děj bude ubírat, mění to, jak hrajete v každé scéně?
W: To je skvělá otázka. Myslím, že krása a výzva práce pro televizi je v tom, že nevíte konec příběhu. Když děláte na filmu, máte v jednom scénáři začátek, prostředek a konec. V televizním seriálu musíte udělat desítky rozhodnutí, co se hodí pro tu epizodu, kterou právě natáčíte, a pak v další epizodě se můžete dostat do naprostého rozporu s těmi všemi předchozími rozhodnutími a vaší prací jako herce je to nějak dát dohromady. V nejhorším případě to nejde, v nejlepším vytvoříte protikladnou, komplikovanou postavu, takovou, jako jsou lidi ve skutečném životě.
R: V seriálech jako Prison Break, kde je tolik dějových obratů a smyček, se pak nevyhnutelně zdá, že se příběh pohybuje na hranici nepravděpodobnosti.
W: (směje se) Na hranici? Prison Break je za tou hranicí. Ten seriál byl vždycky nepravděpodobný, to je jeho silná stránka a podle kritiky možná i slabina, ale jsme jako komiksový seriál, který vezmeme, zahrajeme a vytvoříme velmi seriózně, a vždycky to byl ten případ a jsem si jistý, že bude až do úplně poslední epizody.
R: Zeptám se teď na nějakou z diváckých otázek, jestli vám to nevadí.
W: Jistě.
R: Adi se ptá, myslíte si, že je šance vykoupení pro Michaela? Může se vrátit zpátky a být "normálním" člověkem s "normálním" životem?
W: Myslím, že tyhle dveře už jsou zavřené, bohužel. Myslím, že se Sařinou smrtí zmizela Michaelova šance na spásu. Myslím, že Sara reprezentovala šťastný konec, pokud chcete, je dva odjíždějící směrem k západu slunce, a tak by to sebeobětování a utrpení mělo smysl, ale s její krví na jeho rukou taková věc není možná, myslím, že už nikdy nebude úplně čistý, nemyslím, že by existovala taková věc, jako vrátit se k tomu, jak to bylo dřív. Myslím, že to možná zkusí, a to by mohlo být zajímavé drama, možná někde v polovině sezóny 4, ale dovedu si představit, že zjistí, že se to snadněji řekne než udělá.
R: Tak potom bude čtvrtá sezóna pro vás docela výzvou.
W: Taky si myslím. Zachovat Michaela jako jednoho ze seriálových hrdinů a přitom si uvědomit vše, co se mu stalo, jak daleko zašel, jako muž, jako osobnost, jako duše, myslím bude to nejzajímavější ze série 4.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama